Jak jsem (ne) udělala didaktický test z českého jazyka

Přeji vám krásnou středu,

já tedy doufám, že vy se máte dobře a ne tak jako já. Nedávno jsem dělala didaktický test z českého jazyka, kdy jsem měla poslední pokus. Věřte mi, že to nebylo jednoduché se s tím vším vyrovnat. Když jsem to neudělala poprvé, tak jsem to věděla hned od začátku, že to nevyjde. Tajně jsem doufala a prosila sama sebe, aby to vyšlo. Pak ale přišly výsledky. Přijde mi to jako by to bylo včera, kdy jsem byla v práci a přišly výsledky a každý mi psal jestli jsem to udělala. Celá nervózní jsem seděla a dívala se na výsledky, které ukazovaly jasně 36% a 18 bodů. Chybělo 8% a 4 blbé body. V tu chvíli jsem brečela a bylo mi to líto. Nějak jsem se z toho dostala, ale trvalo to. Samozřejmě jsem se taky tenkrát opila a bylo mi špatně.

Věřila jsem v druhý pokus, který mě čekal v září. Všichni věřili tomu, že to vyjde a věřte, že i já v to pevně věřila a doufala, že budu hvězda, co září v září. Můj druhý pokus se nekonal na naší škole, ale v Ústí nad Orlicí. Úplně na cizí škola a s cizími lidmi. To vám opravdu na nervech neubereme. Byla jsem šíleně nervózní asi víc než předtím. Bohužel ani tam jsem si nebyla jistá, že to dopadne, ale věřte, že i v tu nejmenší chvíli jsem tajně věřila a přála si, aby to prostě vyšlo a já to měla v kapse. Přišla ale další rána. Prostě to nemám. Opět stejný výsledek jako předtím.  To už jsem byla v psychicky opravdu v prdel* (promiňte mi ten výraz, ale jinak to říct asi nejde). Věděla jsem, že mám poslední pokus a to až v květnu. Pokud to v květnu nevyjde, tak jsou mé 4 roky na střední, která byla soukromá podotýkám byly k ničemu. Musela bych znovu na střední do čtvrťáku a dělat si celou maturitu znovu. 

Nemohla jsem se s tím vyrovnat. Nějak se mi tomu nechtělo věřit. Ptala jsem se sama sebe proč já musím mít zrovna takovou smůlu v životě. A tak jsem věřila naivně dál, protože přece naděje umírá poslední, že ? Nevěděla jsem už, co víc bych měla dělat, abych to konečně udělala. Dělala jsem didaktické testy, učila jsem se literaturu a pořád to nestačilo. Tentokrát jsem zvolila jiný styl a sehnala si i doučování od mého třídního učitele, který vyučoval český jazyk. Dala jsem tomu maximum a ani jsem nebyla tolik nervózní. 

Když jsem to neudělala, tak mi hlavou běhaly různé myšlenky. Věřte, že mě napadaly různé blbosti. Nedávala jsem to na sobě znát, ale uvnitř mě to šíleně žralo . Tentokrát to nebylo lehké se s tím vyrovnat. Jenomže mi nic nezbývalo. Prostě to trvalo delší dobu a já se s tím musela smířit. Stejně jsem to nijak nemohla ovlivnit.

A pak přišlo to důležité datum 3.5.2018 ! Můj třetí pokus a já doufala a říkala si, že do třetice všeho dobrého ! Měla jsem z toho dobré pocity a věřila, že to vyjde. Celá nevrlá jsem čekala na výsledky, které přišly ostatním už včera. Každý psal a ptal se a to je nejhorší, když se vás všichni ptají, jak jste dopadli. 

Dneska jsem se to dozvěděla. Opět jsem seděla v práci a slzy se mi valily do očí. Nemohla jsem přestat brečet a běžela to říct mamce. Ta mě začala utěšovat, že ať nebrečím, že je důležité, že jsem zdravá a že jsou i horší věci. Samozřejmě to obrečela taky. Věděla jsem, že v práci zůstat nechci a tak jsem se domluvila, že mohu odejít pryč. V tu chvíli mi bylo vše jedno. Nedokázala jsem se soustředit, vnímat a pomalu ani chodit. Byla jsem totálně mimo. Nedokázala jsem pochopit proč zrovna já musím mít tak velkou smůlu v životě. Proč to prostě nemohlo vyjít. Cítím hořkost a nechuť do života. Nemám na nic náladu. Neustále se mi hrnou slzy do očí a pořád přemýšlím nad vším. Vše mi vrtá hlavou. 

A co teď ? Musím jít znovu do čtvrťáku pokud mě  někde vezmou. Celou maturitu znova.

Nějak nenacházím slova, co víc bych vám k tomu řekla. Je to prostě takhle jak vám píšu a jsou to všechno moje pocity a to jak se vlastně teď ve skutečnosti cítím. Věřte, že opravdu mizerně.

Snad máte lepší dny než já !

A všem co držely palce, děkuji ! ♥ Jste skvělí !